nervová soustava
nervová soustava, systema nervorum , nervstvo - soustava buněk (neuronů) specializovaných na tvorbu a přenášení vzruchů. Některé z nich vytvářejí biol. akt. látky, např. hormony, biogenní aminy, peptidy. Nejjednodušší typ n. s. je vyvinut u láčkovců - tj. difúzní n. s. Počínaje červy je vytvořena n. s. se zauzlinou čili gangliem v přední části těla. - N. s. hmyzu tvoří centrální, periferní a sympatický systém. Centrální soustava sestává z nadjícnové zauzliny (mozku, ganglion supraoesophagiale ), složené z předního mozku (protocerebrum ), stř. mozku (deutocerebrum ) a zadního mozku (tritocerebrum ), z podjícnové zauzliny (ganglion suboesophagiale ), složené ze tří částí, a ze zauzlin břišní nervové pásky (ganglia). Nervy periferní soustavy přivádějí vzruchy do centrálního systému a přenášejí jeho impulsy k výkonným orgánům. Sympatický systém inervuje vnitřní orgány hmyzu. - Nejdokonalejší n. s. mají obratlovci, zejm. ptáci a savci. Zákl. n. s. obratlovců je nervová trubice, pův. z neuroektoblastu, s centrálním kanálkem, neurocélem. Topograficky i funkčně se n. s. u obratlovců dělí na centrální n. s. (CNS, tj. mícha a mozek), periferní (tj. obvodové nervy) a útrobní (vegetativní), která inervuje útroby a pracuje nezávisle na vůli organismu. Tvarové a funkční změny, k nimž došlo během evoluce obratlovců, se nejvýrazněji projevují na stavbě mozku. Složité typy n. s. se skládají z hierarchicky uspořádaných center navzájem propojených svazky nervových vláken, zajišťujících přenos údajů z receptorů do CNS a přenos instrukcí z CNS do svaloviny a orgánů, tj. do periferie organismu. Nejvyšší vývojový stupeň u obratlovců včetně člověka představuje tzv. trubicová n. s. Je uložena na hřbetní straně těla v lebce a páteři (nervstvo centrální); prostřednictvím nervů je spojena s ostatním organismem (nervstvo periferní). V.t. mozek. llustrace strana 494.
