naturalismus umění
naturalismus, um. směr 2.pol. 19.st. Zformoval se koncem 60.let ve Francii, odtud pronikl v 90.letech do ostatních evr. literatur a do Ameriky. Pro n. je typická snaha o věrné vystižení životní pravdy v duchu tehdejšího filoz. a přírodovědného pozitivismu a úsilí o zachycení životních zákonitostí, jimiž je člověk fyziologicky a sociálně determinován; a) výtv. um. naturalistický princip um. tvorby je daleko širší než slohový projev v 19.st. N. patří k obecnému um. principu, projevujícímu se v různých slohových obdobích (pozdně ant. umění, pozdně got. tvorba, barokní it. a hol. um. 17.st.). Jako um. směr vyrůstal z realismu. Ve fr. mal. se spojil s bočním vývojovým proudem, provázejícím tvorbu impresionistů, který zároveň tíhl k jisté literárnosti obsahu a akademismu. Umělecky význ. podoby nabyl v hol., belg. (A. Mauve, 1838-88, J. Israels) a něm. malířství a graf. (A. Menzel, W. Leibl, F. von Uhde). V č. um. se projevil od 70.let 19.st.; ovlivnil tvorbu V. Brožíka, E. K. Lišky (1852-1903), H. Schwaigra, V. Bartoňka (1859-1908), J. Schikanedra a jiných; b) liter. francouzský n., připravovaný výroky G. Flauberta a romány bratří Goncourtů, vyvrcholil v teor. statích i prozaických dílech E. Zoly, který zastával názor, že umění podléhá stejným zákonům jako přír. vědy, a aplikoval přírodovědné metody na lit. tvorbu. Z Francie pronikl v 90.letech do ostatních evr. literatur a do Ameriky. Vliv n. se projevil též v č. literatuře 90.let 19.st. (K. M. Čapek-Chod, J. K. Šlejhar); c) div. n. se projevil koncem 80.let 19.st. v praxi pařížského div. Théâtre Libre, vedeného A. Antoinem, o něco později v berlínské Freie Bühne (režisér O. Brahm), ojediněle v některých inscenacích K. S. Stanislavského (L. N. Tolstoj, Vláda tmy). V dramatu byli jeho představiteli zvl. E. Zola, E. de Goncourt, G. Hauptmann, J. Renard; d) hud. se snažil o přesné napodobení přír. jevů. Jeho výrazové prostředky byly však hud. omezené, proto se tvorba brzy přeorientovala do oblasti hud. dram. (it. verismus), kde se mohla opřít o libreta naturalistického obsahu (operní díla G. Pucciniho, R. Leoncavalla, P. Mascagniho, E. d'Alberta); e) film. v hraném filmu 20.st. zpočátku snaha přiblížit se skutečnosti téměř dokumentární rekonstrukcí, později tendence k zdůraznění především negativních spol. jevů jejich detailním popisem. Podnětem byl n. div. a lit. (např. Země A. Antoinea), v amer. filmech 30. a 40.let byl n. reakcí na hollywoodský schematický typ filmů, n. 60. a 70.let byl inspirován teoriemi vulgárního sociologismu. V komerčních a pornografických filmech od 60.let je diktován drastický naturalismus obchodními zájmy.
