náhrobek
náhrobek, od pravěku užívaný stav., arch. nebo soch. útvar nad hrobem; n. exteriérového typu má buď stav. (mohyla, dolmen, tumulus), nebo od starověku arch. a soch. charakter (mastaba, chrám, pyramida, stéla, mauzoleum, řím. náhrobní stavby, středověké kaple a mešity nebo kolektivní karnery a ossuaria); n. interiérového typu má od starověku soch. i arch. formu (řím. portréty předků, tumby, sarkofágy, epitafy, kenotafy a náhrobníky).
