metavěda
metavěda, teor. oblast věd. bádání zabývající se strukturou a hist. podmíněností dílčích vědních oborů (disciplín, specifikací) za použití nejrůznějších srovnávacích metod a prostředků; systematická(cílená, uspořádaná) aplikace lingvistických, mat., logických a jiných postupů zaměřená na analýzu věd. teorie, chápané jako systematický informativní text obsahující deskriptivní (popisné), explanační (explikativní, na výklad či vysvětlení zaměřené) a metateoretické (dílčí teorie porovnávající) výroky; teor. analýza určitého modelu věd. myšlení formující vědu vyššího řádu v rámci vytváření komplexního obrazu vzniku, struktury, smyslu a dosahu příslušného vědního oboru; věda o vědě. M. je směr věd. studia, jehož předmětem se stala sama věda a který dosud není soustavně uspořádaným celkem (systémem). Existuje jen ve formě oddělených disciplín, v jejichž rámci vytváří dílčí modifikace: filozofii vědy (epistemologie, metodologie, metateorie), dějiny vědy, psychologii vědy (obecná psychol. vědy, srovnávací psychol. vědy, sociální psychol. vědy), sociologii vědy. Logickým základem výstavby m. je metajazyk, tj. jazyk vědy, v němž se nehovoří o předmětu dané vědy, nýbrž jehož objektem zkoumání jsou pojmy a teorie této vědy. Mezi ,,jazykem objektu" a metajazykem jsou vzájemné korelační vztahy. Systematickou integraci metavědeckých disciplín lze provést na základě obecného pojetí úlohy věd, která spočívá v popisu, vysvětlení a predikci (předpovědi) jevů zkoumaného celku.
