manýrismus
manýrismus [-iz-] ang. mannerism - 1. výtv. um. ozn. jakékoliv afektovanosti ve stylu um. díla. Je však používáno také zcela specificky pro styl it. mal., soch. a arch. mezi vrcholnou renesancí a barokem (asi 1520-1610), charakteristický negací renes. harmonie a příklonem k novoplatonismu (teorie concettisima, odvozující vznik um. díla z ideálních představ). V arch. jsou prvním projevem m. pozdní práce Michelangelovy, později stavby G. Romana a G. Vignoly (charakteristické jsou kontrasty arch. článků); v mal. a soch. důraz na elegantní rafinovanost, tajemnost a neklid, dosažené pomocí bledých chladných barev, hadovitých a spirálovitých linií, prodlužování figur (tzv. figura serpentinata), asymetričnosti kompozice (pozdní práce Michelangelovy, díla Parmigianina, Pontorma, Bronzina, G. da Bologni, El Greka). Po polovině 16.st. se m. rozšířil po celé Evropě, v Praze zejména na dvoře císaře Rudolfa II. (G. Arcimboldo, H. von Aachen, B. Spranger, R. Savery, J. Heintz); 2. liter. lit. styl období baroka, obecněji nadčasové tendence k povrchní rétorice, k formalismu, výrazové květnatosti, zjemnělosti a vyumělkovanosti, příznačné pro styl dvorské kultury. V poezii hlavně pronikal m. v souvislosti s antipetrarkismem a s překonáváním harmonické pravidelnosti Petrarkových sonetů křečovitou a strojenou dikcí. V it. liter. je m. patrný v dílech G. Marina (marinismus a konceptismus, souborné ozn. konceptismus). Ve Španělsku se m. šířil vlivem poezie L. de Góngory (góngorismus), výrazem fr. m. je preciozita, v Anglii bylm. oblíben na alžbětinském dvoře v 80.letech 16.st. (J. Lyly: Euphues, or the Anatomy of Wit - Euphues aneb Anatomie duchaplnosti). V.t. euphuismus; 3. psychiatrie porucha jednání charakterizovaná dlouhodobým (ceremoniálním) opakováním jednoduchého pohybu, např. při jídle, oblékání.
