louhování
louhování, loužení 1. působení kapalin (dříve zpravidla louhů) na různé materiály s cílem vyloučit z nich některé látky; 2. kožel. uvolňování chlupů rozmočené kůže působením různých alkalických činidel; 3. hor. a hut. selektivní přechod zpracovávané rudy z pevné fáze do roztoku. Při tom se rozpouští jen kov nebo jeho slouč. v rudě, kdežto hlušina zůstává v nerozpustném zbytku. Převedení rudy v soli rozpustné ve vodě se dosahuje vhodnými chem. činidly, tzv. louhovadly. Tuto metodu lze využít při dobývání z aktivních základek a chudých uranových nebo měděných rud s dostatečnou propustností rudy. Při l. některých rud, především měděných, manganových a uranových, se uplatňuje stále více biol. l., při němž se využívají některé druhy bakterií, které rozkládají sirníkové materiály na rozpustné formy; např. Thiobacillus ferrooxydans, Thiobacillus paroxydans.
