logika relací
logika relací, teorie relací - v širším smyslu směr log. a jejího filoz. výkladu, vyznačující se specifickým chápáním zákl. forem myšlení (myšlenek, úsudků, soudů). Vznikla v 2.pol. 19.st. zejm. ve Francii (J. Lachellier) a v novokantovství (W. Windelband, E. Cassirer) na zákl. rozšíření pojmu soud, který na rozdíl od tradiční log., kde vystupuje jako odmítnutí nebo potvrzení vlastnosti, je chápán jako relace, tj. obecná struktura vztahu, čímž zvl. novokantovci chtěli logiku oprostit od metafyziky a substancionalismu. V užším smyslu je l. r. jeden ze směrů souč. log., který propracovává teorii relací (E. Schröder) nebo pouze tu část l. r., ve které se zkoumají obecné vlastnosti relací, jež nemají analogie v teorii tříd (B. Russell).
