libanonská arabská literatura
libanonská arabská literatura, obrozuje se od poloviny 19.st., zpočátku měla naučný a filozofický charakter (B. al-Bustání, 1819-1883, N. al-Jázidží, 1800-187l), v próze převládal hist. zájem (D. Zajdán). Po 1.svět. válce, kdy se stupňoval boj proti fr. okupaci, vznikala významná emigrační literatura (básník a prozaik Ch. D. Džibrán, Amín Rajhání). Realismus rozvíjel O. Fáchúrí. Romant. poezii představují zvl. Iljás Abú Šabaka (†1947) a Bišára al-Chúrí (1883-1967). Po 1946, kdy vrcholil boj za osvobození Libanonu, se rozvíjela i liter. ve všech žánrech včetně estetiky a lit. kritiky. Moderní prózu představují K. M. Karam (1904 až 1959) a Márún Abbúd (1886 až 1962), podněty existencionalismu zpracovávají Suhajl Idrís (*1923), Džamíl Džabr a z žen Lajla Ba,albakí (*1937). Pout tradiční poezie se začal zbavovat Sa,íd Akl, který píše verše i v hovorovém jazyce. Kolem čas. Ši'r (Poezie) pak vzniká volná poezie, představovaná Adonisem (vl.jm. Alí Ahmad Sa,íd, *1930 v Sýrii), Júsufem al-Chál (*1918) a Chalílem Háwí (*1925). Human. pokrokovou poezii píše Mišel Sulajmán. Obč. válka zbrzdila od 70.let rozvoj liter., podtrhla však její human. a pokrokové tendence. V.t. syrská arabská literatura.
