latinskoamerická hudba
latinskoamerická hudba, hudba národů Stř. a Již. Ameriky. Vyrostla z tradice hudby indiánské, špan., port. a černošské, v různých zemích převažuje vždy některá složka (indiánská v Bolívii, Peru, Ecuadoru, špan. v Argentině, Uruguayi, Mexiku, afrokubánská a afrobrazilská v karibských státech, Brazílii). K doprovodu lid. písní a m. forem taneční hud. - habanera, argentinské tango, rumba, mambo, cha-cha, bossa nova - slouží různé nástroje, např. kytara, bonga a conga (bubny), maracas (dvě tykve naplněné chřesticími oblázky rumbové koule). V umělé hudbě převládal vliv hudby evr. (špan.), v oblasti operní hudby vliv it. opery. K rozvoji džezu přispěla zejm. hudba kubánská (afrokubánský džez) a některými podněty i brazilská. Nár. hudba jednotlivých lat.amer. států vznikala koncem 19.st. Hl. představitelé: H. Villa-Lobos, A. C. Gomes (Brazílie), A. Williams (Argentina), I. Cervantes (1847 až 1905, Kuba), M. M. Ponce (Mexiko), P. H. Allende (Chile). V.t. argentinská hudba; brazilská hudba; chilská hudba; kubánská hudba; mexická hudba; peruánská hudba.
