lateránské koncily
lateránské koncily, všeobecné círk. koncily konané v řím. Lateránu; první l. k. (9. všeobecný) svolal 1123 papež Kalixt II. Zabýval se božími míry (treuga Dei) a schválil wormský konkordát; druhý l. k. (10. všeobecný) se konal 1139 za účasti Inocence II. a Bernarda z Clairvaux; třetí l. k. svolán Alexandrem III. 1179 po vítězství církve nad Fridrichem I. Barbarossou. Zrušil platnost rozhodnutí císařových protipapežů, nově stanovil volební řád papeže (pouze sbor kardinálů, z účasti vyloučen řím. lid i zástupce císaře), odsoudil kacířské hnutí a požadoval respektování kanonického práva; čtvrtý l. k. (12. všeobecný) 1215 za Inocence III. odmítl učení albigenských a trinitářů, ustanovil nutnost zpovědi (alespoň jednou ročně) a nezbytnost ročních vizitací diecézí, upevnil centralismus v kat. církvi a rozvinul teorii transsubstancionalizace; pátý l. k. (18. všeobecný) 1512-17 za Juliana II. a Lva X. znamenal ukončení konciliárního hnutí 15.st., zabýval se učením o nesmrtelnosti duše a vyjádřil nesouhlas s fr. pragmatickou sankcí z Bourges (1438).
