láska a svár
láska a svár, ant. filoz. ozn. vnějších hybatelů v Empedoklově mechanicko-mater. filoz. systému, kde neměnné elementy (panton rizomata, tj. kořeny všeho: oheň, vzduch, země a voda), tvořící materiální základ světa, nejsou nadány vnitřní životní silou jako např. u Hérakleita i ostatních hylozoistů. Nekonečný zápas mezi láskou a svárem způsobuje věčný koloběh tragického cyklu světa. Láska (filiá) je silou spojující, která sjednocuje a mísí, svár (neikos, též nenávist) je naopak silou rozdělující, jež rozkládá a rozlučuje. Nadvláda lásky směřuje k ideálnímu smíšení a harmonii všech čtyř elementů, postupně se ale začne zvnějšku vtírat svár, který nad láskou dominuje a zmocňuje se světa, až jsou čtyři kořeny věcí v naprosté vzájemné izolaci, čímž nastává akosmiá - zničení světa.
