kybernetika obecně
kybernetika [-ty-, řec. kybernétés kormidelník, kybernétiké - umění řídit], angl. cybernetics - vědní obor, zabývající se kvantitativními a strukturními zákonitostmi řízení, sdělování a kontroly samoregulujících soustav. Ke vzniku k. jako vědního oboru (1948) přispěl amer. matematik N. Wiener ve spolupráci s mex. neurofyziologem A. S. Rosenbluethem (1900-1970). V Československu byl průkopníkem kybernetického přístupu akad. V. Laufberger, který vydal 1947 knihu Vzruchová teorie. - Obecně je samoregulující soustavou každý uspořádaný celek, který řídí sám sebe v měnících se podmínkách, udržuje stupně své uspořádanosti nebo dokáže zajišťovat svůj vývoj. Specifickými případy samoregulující soustavy jsou např. živé organismy nebo tech. zařízení (automaty) vytvořená člověkem tak, aby udržovala svoji určitou vlastnost (např. parní stroj, který při měnícím se výkonu udržuje stálé otáčky). Nejvyšším typem těchto soustav je lidská spol., schopná cílevědomě a uvědoměle řídit svůj vývoj. - K. sjednocuje ve své teorii poznatky různých věd. disciplín, jako je např. mat. analýza, mat. logika, počet pravděpodobnosti, termodynamika, biologie, psychologie. K. vytváří teor. zákl. automatizace, zasahuje do mnoha vědních oborů a vytváří v nich svá zvl. odvětví, jako např. k. biol., k. lék., k. tech. Pro svůj obecný charakter má k. velký význam pro rozvoj syntézy, sjednocení moderní vědy a pro rozvoj styčných oborů jednotlivých vědních disciplín, nenahrazuje však taková filoz. zobecnění, jako je teorie odrazu. V.t. automat; kybernetický model; stroje na zpracování informací.
