kvádr
kvádr [něm.< lat.] 1. mat. rovnoběžnostěn, jehož stěny jsou obdélníky. Kvádr je kolmý hrano, jehož podstavami jsou dva stejně velké (shodné) obdelníky. Má 6 stěn, 8 vrcholů a 12 hran. Objem kvádru (značí se V )je a . b . c, kde abc (tzv. rozměry kvádru) jsou délky tří navzájem kolmých hran; Povrch kvádru (S) je S = 2(ab + ac + bc); 2. stav. a) přír. kámen kamenicky jemně opracovaný do předepsaného tvaru, používaný na vyzdění těžkých pilířů, kleneb ap., na obkladní zdivo nosných konstrukcí, monumentálních fasád; např. kvádr ze žuly, syenitu, porfyru, tvrdého pískovce, travertinu; hrubě opracovaný kamenný kvádr se nazývá kopák; b) cihelný k. - prefabrikát z cihel s cementovou maltou tvaru pravoúhlého rovnoběžnostěnu, někdy používaný k montování zdiva.
