kotva obecně
kotva, 1. dop. k. lodní, dvojitý až čtyřnásobný hák k upoutání plavidla při kotvení; 2. el. tech. a) k. magnetu, součástka z feromagn. látek (obvykle měkká ocel, ocelový plech), uzavírající cestu magn. silokřivek; b) otáčivá část stejnosměrného el. stroje, jejímž vinutím, připojeným ke komutátoru, prochází hlavní proud stroje; c) u asynchronních motorů někdy název pro rotor; 3. stav. pomocná konstrukce (např. ocelové lano, tyč, svorník šroubu) pevně uchycená ve zdivu, v kotevním bloku (betonovém kvádru) nebo ke kůlu zapuštěnému v zemi. Druhým koncem je upevněná ke konstrukci (např. sloupu, stožáru), jejíž polohu a stabílitu má zajišťovat. V.t. kotvení.
