konsekventní etika
konsekventní etika, etická teorie, která považuje důsledky činů za jediné nebo hl. kritérium jejich morální hodnoty. K. e. je protikladem etiky ,,dobré vůle" a ,,dobrých úmyslů", která zdůrazňuje motivy, etické normy a autonomii morálky. Stoupenci k. e. poukazují na to, že morálka má sloužit mimoetickým cílům, jako jsou zájmy a potřeby lidí, individuální a spol. blaho, užitečnost ap. Proto tato stanoviska úzce souvisí s hédonismem nebo utilitarismem v etice. - Mravní čin je třeba hodnotit celostně jako jednotu cíle a jeho realizace, úmyslu a výsledku, což umožňuje vyhnout se jak úzkému utilitarismu, hédonismu nebo eudaimonismu, tak moralizování, jež si osobuje právo na nejvyšší morální soud nad obj. nutností hist. zákonů.
