konkrétní poezie
konkrétní poezie, směr poezie 20.st. obracející pozornost k materiálu, zejm. jazykovému. Vyjadřovací materiál různých sdělovacích systémů se stává vlastním tématem k. p. Z hlediska použitého tematického materiálu se jedná o a) vlastní k. p., která pracuje s jazykem; b) poezii fonickou, založenou na zvucích kombinovaných do zvukorytmických řad (ukládají se na magnetofonové pásky); c) poezii vizuální, využívající grafickou podobu záznamu; d) poezii experimentální, využívající formální pravidla jazyka strojový text. - K. p. navazuje na dadaismus a futurismus, ale také na daleko starší útvary, pěstované zvl. v období manýrismu a baroka (carmina figurata - ,,tvarová" poezie, kde se graf. úpravou zobrazoval např. kříž, kalich). Bezprostředním předchůdcem byl G. Apollinaire (Kaligramy . v.t. ideogram), E. F. T. Marinetti a rus. tzv. zaumnaja poezija, rezignující na přirozený jaz. a snažící se vybudovat lit. dílo z iracionálních (zaumnych) zvuků. V k. p. se báseň často redukuje na obrazec sestavený z jednotlivých písmen nebo slabik bez log. vzájemné vazby; odhalují se tím sice zajímavé vztahy mezi tvary slov, ale myšlenkově a obsahově je tato poezie prázdná.
