komunikace obecně
komunikace [-ny-, lat.] 1. dop. a stav. tech. spojení prostředky dop. (chodba, schodiště, silnice, žel., vodní cesta) nebo spojovými (telefon, telegraf, pošta). V budovách je vnější k. (podloubí, vnější schodiště, rampa) a vnitřní k. (schodiště, chodba). V.t. dopravní stavby; 2. sdělování, výměna informací; přenos či předávání nejrůznějších informačních obsahů v rámci diferencovaných komunikačních systémů za použití různých komunikačních médií; výměna informací mezi jedinci (lidmi, subhumánními živočichy) či biol. a tech. systémy, uvnitř skupin, společenstev nebo populací, zprostředkovaná souborem kódů (znaků, signálů) sdílených odesílatelem (komunikátorem) i příjemcem (komunikantem) pomocí komunikačních kanálů, a to buď jen směrem k příjemci (k. neinterakční, jednosměrná či jednostranná, uskutečňovaná například hromadnými sděl. prostředky), nebo v obou směrech (k. interakční, vzájemná); předpoklad sociální interakce ve smyslu procesu dorozumívání mezi příslušníky téhož druhu; výměna významů mezi lidmi uskutečňovaná především prostřednictvím jazyka v míře, v níž mají jedinci společnou strukturu poznání, potřeb a postojů. Komunikované obsahy (komuniké) mají kognitivní, emotivní a snahovou složku. Jsou přenášeny (sdělovány) v procesu jakékoliv činnosti umožňující užívání znaků, jejichž strukturou lze vyjádřit informační hodnotu sdělovaného obsahu. K. se dělí na přímé, tj. probíhající v rámci přímého sociálního kontaktu (mezilidské interakce), a nepřímé, vztahující se k nepřímým sociálním kontaktům (k. zprostředkované komunikačními médii). Zvl. kategorii tvoří k. mezi člověkem a tech. systémy schopnými interakce (počítače), popř. vzájemné k. mezi těmito systémy samotnými. Složitým druhem k. je um. tvorba, v níž je komunikovaným obsahem um. artefakt, jehož interpretace je výsledkem inter- i intraindividuálně proměnlivého způsobu dešifrování vložených významů. V mezilidské interakci se k. realizuje buď ve formě verb ální , prostřednictvím řeči, nebo neverbální , za pomoci specifických výrazových prostředků (tělesných pohybů, gest a mimiky, paralingvistických signálů, jako hlasitosti a zabarvení hlasu, různých vokalizací, pomlk v řeči ap.). V nepřímých sociálních kontaktech se ke k. využívají nejazyk. konvenční symboly (výstražná znamení, dop. značky). V širším smyslu se k. realizuje na spol. úrovni v činnosti samé, např. ve formě prac. procesu. Důležitý je vztah mezi k. a interakcí, jehož podstata vyplývá z nejobecnější definice obou pojmů: interakce jako oboustranně aktivního kontaktu (za předpokladu, že definice interakce jako kontinuálního smyslového dotyku je neplatná, resp. sporná), k. jako oboustranně i jednostranně (jednosměrně) aktivního kontaktu. - Výzkumem k. se zabývá řada vědních oborů (psychol., sociol., lingvistika, kyb., informatika); cenné podněty pro studium nejazyk. prostředků k. přinesla etologie. Aplikovanou problematiku k. ve skupinách (v rodině, prac. kolektivu) řeší sociální psychol. Zvýšená pozornost je věnována otázkám speciálních druhů k. a jejich důsledkům (vliv hromadných sdělovacích prostředků na utváření mínění a postojů mladých lidí, specifika terminálových k.). V.t. metakomunikace; 3. zool. dorozumívání mezi živočichy, a to mezi jedinci téhož druhu, mezi jedinci cizích druhů i mezi živočichy a člověkem. K. je předpokladem sociálního chování živočichů. Prostředky k. živočichů jsou dotykové, chem., opt., akustické a el. signály. K dotykovým podnětům patří zejm. kontaktní signály při páření a vzájemná péče o tělní pokryv. K chem. podnětům k. patří např. sekrety žláz, působící jako feromony, dále kairomony, allomony nebo synomony, uplatňující se při sexuálním, potravním nebo teritoriálním chování. Opt. k. jsou určité pohyby, posunky a mimika, často zvýrazněná nápadným zbarvením některých částí těla. Akustickou k. jsou různé hlasové projevy, např. zpěv ptáků, nebo zvuky způsobené nástroji, např. bubnování do ozvučných předmětů, na vlákna pavoučí sítě, stridulace hmyzu. Známá je el. k. u ryb z čeledi Mormyridae a Gymnotidae .
