komunikační média
komunikační média, prostředky komunikace, umožňující přenos (sdělení) určitého informačního obsahu v rámci daného komunikačního systému. Termín se používá ve dvou protikladných významech: a) prostředky dorozumění, ve kterých je provedeno přímé zakódování přenášené (sdělované) informace; dělí se na verbální (řeč) a neverbální (pohybové, výrazové, paralingvistické, vizuálně znakové). Komunikace probíhající na bázi média řeči mohou mít buď charakter monologového schématu (model akcentující představovou, vybízecí a výrazovou funkci řeči v pojetí K. Bühlera), nebo schématu dialogového, vycházejícího ze sociogenet. základu všech komunikativních aktivit člověka; b) prostředky komunikace, ve kterých není provedeno přímé zakódování přenášené informace, ale které tvoří tech. základnu realizace nepřímé (neinterakční, jednostranné) komunikace. Jejich aplikace a způsob použití vychází jednak z cílů celkové strategie uživatele odesílatele informace, jednak z tech., morální a ideol. vyspělosti spol., v jejímž kontextu se příslušné komunikace uskutečňují. V hrubých rysech lze tato k. m. označit za komunikační prostředky hromadného dosahu (knižní produkce, hromadné sdělovací prostředky, jako tisk, rozhlas, televize, film) a komunikační prostředky převážně individuálního či omezeně skupinového charakteru (reprodukční tech. všech druhů a modifikací). První skupina k. m. bývá též označována jako masová média příp. masmédia z ang. mass media apod. V.t. masmédia a prostředky masové informace.
