kompromis obecně
kompromis [lat.] 1. dohoda na zákl. vzájemných ústupků; ústupek učiněný v zájmu dohody. Z psychol. (psychofyziol.) hlediska důsledek vnitřního rozporu (disonance), zajišťující optimální průběh určité aktivity zaměřené na daný cíl v rámci specifických situačních podmínek (kompromisní jednání); 2. mez. právo dohoda o rozhodčích, podle níž se strany zavazují již konkrétně existující spor odevzdat k řešení rozhodcům.
