kněz
kněz, zprostředkovatel rituálu v rámci určitého kultu (obřadník); prostředník mezi světem a vším, co je "nadpozemské" (božské, esoterické) podstaty; osoba zplnomocněná k úkonům náb. charakteru v kontextu dané církve; příslušník církve, který přijal kněžské svěcení a koná náb. obřady. V období rozkladu prvobytně pospolné spol. měla činnost k. charakter obřadnictví (kultické rituály kouzelníků, šamanů) a byla výsadou jedinců s výhradním postavením v sociální struktuře dané spol. (kmeny, kmenové svazy, předstátní útvary). Institucionalizace kněžského stavu je typická až pro otrokářskou spol., jejíž hierarchické uspořádání vedlo k ustálení kněžských statusů, privilegií a funkcí, ovlivňujících výrazně hosp., polit. i spol. vývoj celých státních útvarů (Egypt, Indie, Čína). Za feud. se organizace kat. kněžstva rozvinula v mohutný orgán výkonné moci církve, tvořící protiváhu světské moci na principu náb. i adm. absolutizace role hlavy církve - papeže. Privilegované postavení kněží vycházející z filoz.-náb. duality "božího" a "pozemského" a zdůrazněné aktem vysvěcení vedlo ve svých důsledcích k posílení přímých správních i ekon. vlivů kat. kněžstva v necírkevní sféře. Později ztratila kat. církev mnoho ze svého dřívějšího postavení, vliv kněžstva na veř. život poklesl v důsledku postupného zesvětšťování způsobu života.
