kleště obecně
kleště, 1. stroj. nástroj k přidržování materiálu, popř. obrobků při opracování; též nástroj pro dělení materiálu. Podle tvaru čelistí se rozeznávají např. k. štípací, ploché, bočné, převodové, kombinované, trubkové; 2. stav. pásková ocel, traverza nebo dřevěný trám sloužící např. ke stažení zdiva, kleneb, krovů a zakotvení říms; 3. lék. nástroj sloužící a) k pevnému uchopení tkáně nebo orgánu při operaci (k. na kost, na plíci), k uchopení plodu při porodu (k. porodnické) nebo zubu či cizího tělesa při jeho extrakci; b) k vyštípnutí části tkáně k diagnostickým účelům; c) k utažení nebo přeštípnutí drátu při kostních operacích; 4. v bastionové soustavě nízký fortifikační prvek lomeného tvaru pro střelce (banket), vkládaný zpravidla mezi kurtinu a ravelin, s nimiž je spojen kaponiérami.
