klatrát
klatrát [lat.], chem. sloučenina adičního charakteru, která se tvoří při krystalizaci některých látek (např. močoviny) z roztoku, jestliže krystaly těchto látek ve své struktuře obsahují uzavřené dutiny vhodné velikosti. V dutinách se zachycují molek. rozpouštědla, popř. plynu v něm rozpuštěného, a vytvářejí tak klatrát. Slouží k izolaci např. alkanů (parafinů) s rovným řetězcem nebo esenciálních mastných kys., které tvoří k. s močovinou.
