karmaté
karmaté, stoupenci islámského (šíitského) náb.-sociálního hnutí, které usilovalo o zavedení všeob. rovnosti a spravedlnosti a bylo rozšířeno zejm. mezi řemeslníky a zemědělci. Zakl. byl ismáílovský duchovní Hamdán Karmat (2.pol. 9.st.). K. byli stoupenci absolutního monismu, jejich učení ovlivněné helénistickou filoz. sehrálo význ. roli ve vývoji islámské teologie a mystiky. Hnutí se rozšířilo z již. Iráku, jeho stoupenci stáli v čele bojů (tzv. karmatská povstání) proti Abbásovcům (sunnité), pro své polit. cíle je využívali Fátimovci. Nejvýzn. byly boje v již. Mezopotámii (asi 890-906), dobytí Bahrajnu (894-899), boje v Sýrii (900-902) a dobytí Mekky (930). 899 vytvořili na Bahrajnu dem. organizovaný stát (zanikl 1075) se společenstvím majetku všech svobodných občanů. Podobný stát existoval v 10. až 11. st. ve východní Arábii. Pro nevybíravé metody boje ztráceli k. podporu, utrpěli řadu porážek a hnutí bylo oslabeno i vnitřními rozpory a koncem 11. - zač. 12.st. v podstatě zaniklo.
