kannadská literatura
kannadská literatura, novoind. liter. psaná v kannadštině. Prvním dochovaným dílem je příručka poetiky a rétoriky Kavirádza márga (Královská stezka básníků), připisovaná Nrpatungovi (814-877), jež obsahuje úryvky ze starších děl. Vrchol klas. poezie tvoří dílo Pampy, Ponny (10.st.) a Ranny (10.-11.st.); první se proslavil originálním přebásněním eposu Mahábháraty a všichni tři vynikli jako hagiografové džinismu. Vytříbenou narativní prózu použil ve své historii džinistických světců a hrdinů poprvé Cávundarája (l0.st.). Reformní náb. hnutí lingájatů podnítilo ve 12.st. rozkvět devocionální lyriky: širokou oblibu získal Basava svými zemitými epigramy ( Vačana - Průpovědi) a Pálkuriki Sómadéva emocionální písňovou tvorbou. Popularitě se dodnes těší i sbírka strof s mravoučným obsahem Sóméšvarašataka (Sóméšvarova stovka), kterou složil Puligere Sóméšvara (13. století). Jako překladatelé klas. sanskrtské literatury vynikli Náranappa (15.st.), Timanna (16.st.), Narahari (konec 16.st.) a Lakšmíša (17.-l 8.st.), jejichž bás. parafráze Mahábháraty a Rámájany uchvacují hudebností a vypravěčským uměním. Mistrem devocionálních popěvků na počest Kršny (kírtane) se stal Purandaradása (16. století), jehož tvorba obsahuje vedle projevů náb. zanícení i spol.krit. postřehy. Vrchol náb. lyriky představují písně Kanakadásovy (16.-17.st.), zatímco didaktickou poezii dovedl k dokonalosti Sarvadžňamúrti; jeho Sarvadžňapadagalu (Sarvadžňovy strofy) tepají kastovnictví a idolatrii, spol. zlořády i slabosti lidské povahy. O rozvoj moderní poezie se zasloužil B. M. Šríkanthajja (1884-1946), ovlivněný lyrikou angl. romantiků, a Dattátréja Rámačandra Bendre (1896 až 1981), jehož četné lyrické básně zlidověly jako popěvky. Největší postavou souč. liter. je Kuppali Vénkatappa Puttappa (*1904), zvaný Kuvempu, který proslul jako lyrik, epik, romanopisec i dramatik. Průkopníkem nových básnických forem je Másti, vůdčí osobností modernistického hnutí se stal Gópálakršna Adiga (*1918). Ze souč. romanopisců vynikl Kóta Sivaráma Káranta (*1902).
