kamenné stavby
kamenné stavby, díla budovaná z přír. stav. materiálu - různých druhů kamene (pískovec, opuka, tufy, mramor), využívající jeho vhodné vlastnosti, hl. trvanlivost. Ke stav. účelům se kámen zpravidla upravuje opracováním. Podle stupně opracování rozlišovány k. s. z lomového zdiva (neopracovaného, nepravidelného kamene) a zdiva tesaného. Kameny jsou spojovány většinou maltou (výj. na sucho pomocí hmoždinek), vytvářejí různé vazby - druhy zdiva (lat. opus) : např. vazba klasovitá (opus spicatum), vazba kvádrová (opus isidomum). Zvl. druhem je smíšené zdivo (opus mixtum), vznikající ze dvou i více různých stav. hmot, a zdivo lité (opus emplectum), což je směs malty a kamenných úlomků litá zpravidla do dřevěného bednění. Nejst. známými k. s. jsou kultovní tzv. megalitické stavby z doby neolitu (nejvýzn. jsou dolmeny, užívající princip trilitu, z něhož se vyvinul později architrávový konstrukční systém). Ze starověku jsou známé hl. k. s. s kultovní a pohřební funkcí (eg. chrámy, mastaby, pyramidy, řec. chrámy; v Římě rozvoj stav. tech. druhy zdiva, zdokonalení klenebního konstrukčního systému). Středověk vycházel z ant. stav. tradice, kamenná arch. vrcholí v got. katedrálách. - Na našem území kámen užíván zpočátku k opevňovacím účelům (keltská oppida, slovanská hradiště), později hl. pro stavby sakrální (velkomoravské kostely z lomového zdiva, rom. k. s. z opuky, užívající hl. kvádříkovou tech.), postupně i v profánní arch. Od doby renes. se kámen užívá především jako zdobný obkladový materiál.
