kalení
kalení, způsob tepelného zpracování kovových i nekovových materiálů, sloužící k dosažení nestabilního stavu materiálu, jemuž odpovídají mimořádné vlastnosti. K. se skládá z ohřevu na požadovanou teplotu, z prodlevy na této teplotě a z ochlazení nadkrit. rychlostí. Změny, k nimž při k. dochází, závisejí na druhu zpracovávaného materiálu. U kovových materiálů je pojem k. omezen na zpracovávání ocelí a litin, sloužící k dosažení struktury tvořené martenzitem, zbytkovým austenitem, popř. bainitem. Změnou podílu jednotlivých složek struktury zakalené oceli lze měnit ve značném rozsahu její tvrdost, pevnost, plasticitu, houževnatost, otěruvzdornost, el. vodivost i magn. vlastnosti. Při vypracování technol. postupu k. se stanoví kalicí teplota, při níž musí dojít k přeměně výchozí struktury v austenit, a krit. rychlost ochlazování, tj. nejmenší rychlost, při níž se ještě uskutečňuje přeměna austenitu. Rychlost chladnutí se mění prostředím, v němž se ochlazuje. Vzrůstá podle uvedeného pořadí: klidný vzduch, proud vzduchu, proud vodní mlhy, olej, studená voda. Změní-li se struktura v celém objemu tělesa, jde o k. objemové, proběhne-li tato změna jen v povrchové vrstvě, jde o k. povrchové. V.t. rovnovážný diagram. - U nekovových materiálů jde hl. o kalení skla, kdy prudkým zchlazením získává sklo vhodnější mech. pevnost, zvl. v ohybu (bezpečnostní sklo).
