kašubská literatura
kašubská literatura, první dochované lit. památky pocházejí z doby reformace (1586 vyšly Duchowe piesnie v překladu S. Krofeye). V intencích idejí nár. obrození vystoupil v pol. 19.st. filolog a buditel F. Ceynowa. Skutečným básníkem byl až H. Derdowski. Představitelem mladokašubského hnutí na počátku 20.st. se stal všestranný A. Majkowski, zakl. a redaktor revue Gryf, kolem níž se seskupili další autoři (J. Karnowski, 1886-1939, L. Heyke, F. Sędzicki, 1882-1957). Na jejich dílo navázali hl. A. Budzisz (1874-1934), L. Roppel (1912-1978), J. Rompski (1913-1969), J. Trepczyk (1907), A. Necel (1902-1976). Z mladších spisovatelů se kašubské cítění projevuje zejm. u J. Drzeždžona, třebaže píše většinou polsky. Z č. slavistů se k. l. zabýval nověji A. Frinta a K. Krejčí.
