křižník
křižník, pův. (v 19.st.) válečná loď, která křižovala na dálkových nám. spojích, zajímala obch. lodě protivníka a prováděla tak jeho hosp. blokádu. Termín užíván od války Severu proti Jihu 186l-65, postupně se rozšířil na lodě plnící podobné úkoly jako dříve fregaty. - V současnosti druh bojové lodi s mohutnou dělostřeleckou a raketovou výzbrojí, silným opancéřováním, velkým akčním rádiem a vysokou manévrovací schopností, určený k vedení boje v sestavě eskadry, k ničení nepřátelských transportů a výsadkových plavidel, ochraně svazů ostatních bojových lodí, konvojů ap. Podle velikosti se k. dělí na těžké (úplné pancéřování, výtlak 13 až 32 000 brt i více, 6-9 děl ráže 203 až 305 mm v pancéřových věžích, 8-12 univerzálních děl 127 mm) a lehké k. (částečné pancéřování, výtlak do 13 000 brt, 9-12 děl ráže 127-152 mm v pancéřových věžích, 8-12 univerzálních děl 102-107 mm); oba typy k. jsou vybaveny protiletadlovými děly. Podle určení se k. dělí na bitevní, korzárské (k ničení nepřátelských obch. lodí), protiletadlové, raketové a pomocné.
