křesťanská morálka
křesťanská morálka, souhrn mravních norem, představ, citů a jim odpovídajícího chování, jež jsou úzce spjaty s články víry kř. věrouky. Tvoří ve svém úhrnu kř. mravní vědomí, za jehož součásti lze pokládat kř. představy o dobru a zlu, soustavu přikázání, specifické pojetí mravních citů (kř. lásky, kř. svědomí), určité volní vlastnosti věřícího člověka (pokoru, trpělivost) a systémy křesťanské teol. etiky. Kř. mravní vědomí je společensko historicky podmíněným odrazem praktického chování křesťanů v různých společenstvech a ve spol. vůbec. Má jako jiné náb. morálky dogmatický základ, její hl. ustanovení jsou povinně spojena s dogmaty věrouky. Neměnnost dogmat dodává k. m. konzervativní charakter. Původně odrážela bezmocnost otroků a utlačovaných národů v boji za svobodu a štěstí. Za své staleté existence se přizpůsobovala spol. polit. zájmům různých tříd a režimů; tak se utvářely různé hist. a třídní varianty k. m.: křesťansko-feud. (kat. a pravoslavná), křesťansko-burž. (protestantská), křesťansko-dem. (lid. kacířství ve středověku) a křesťansko-proletářská (,,křesťanský socialismus" z počátků děl. hnutí). Od jiných morálek, např. osvícenské nebo proletářské, se liší k. m. především těsným spojením svých zákl. ustanovení s dogmaty ,,zjevenými bohem", dále důrazem na bohulibost, utrpení, lásku k nepřátelům, všeob. odpuštění, neodporování zlému a dalšími postuláty, jež jsou v rozporu se skutečnými zájmy lidí.
