křížové výpravy evropské
křížové výpravy, kruciáty - křižácké výpravy - voj. tažení vyhlašovaná ve středověku kat. církví jako svatý boj proti muslimům, pohanům nebo kacířům (např. proti albigenským, husitům); jejich účastníci (křižáci) nosili znamení kříže a požívali zvl. ochrany církve. Kat. církev a mnozí panovníci a feudálové často zneužívali náb. cítění k vyhlašování k. v., v nichž převládly mocenské a kořistnické zájmy. Největší k. v. směřovaly do Palestiny; za první k. v. (vyhlášena papežem 1095) dobyli fr. a normanští rytíři Palestinu a zal. tam čtyři feud. státy (král. jeruzalémské, vévodství antiochejské, hrabství tripolské a edesské). Druhé k. v. (jejím hlasatelem byl 1146 Bernard z Clairvaux) se účastnili fr. král Ludvík VII., císař Konrád II. a č. kníže Vladislav II.; třetí k. v. (1189-92) se účastnili fr. král Filip II., angl. král Richard I. Lví srdce a císař Fridrich I. Barbarossa; čtvrtá k. v. (1202-04) byla zneužita k rozbití byz. říše (vzniklo latinské císařství, král. soluňské a další státy). Jiné k. v. podporovaly reconquistu nebo expanzi řím.něm. říše v Pobaltí (zejm. výpravy proti Prusům). V době k. v. byly zal. rytířské řády (nejvýzn. johanité, templáři, řád něm. rytířů a calatravský řád). V.t. křížové výpravy husitské.
