křížové výpravy husitské
křížové výpravy husitské, k. v. proti husitům - křižácké výpravy - válečná tažení ve znamení kříže se zvl. výhodami a plnomocnými odpustky pro účastníky. Cílem bylo násilné vyhlazení "husitského kacířství", podnětem byla bula papeže Martina V. z března 1420. V čele dvou výprav stál Zikmund Lucemburský, dalším třem veleli říšští kurfiřti. Křížovou výpravu proti kališnickým Čechám vyhlásil papež Pavel II. - PŘEHLED: 1420 (I.) vyhlášena v březnu ve Vratislavi, poražena v bitvě na Vítkově (14. 7.); 1421 (II.) vyhlášena v květnu; v říjnu ústup kurfiřtů od Žatce; v lednu 1422 porážka Zikmunda Lucemburského od Žižky u Kutné Hory, u Haber a Něm. Brodu (l0. 1. 1422); 1426 (III.) vyhlášena v lednu; míšeňské vojsko Fridricha I. Bojovného poraženo u Ústí nad Labem (16. 6.); 1427 (IV.) vyhlášena v lednu Fridrichem I. Braniborským, poražena u Tachova (11. 8.); 1431 (V.) vyhlášena v březnu kardinálem Cesarinim, vůdcem Fridrich I. Braniborský, poražena v bitvě u Domažlic (14. 8.); 1467 vyhlášena v březnu; tažení zahájil 1468 Matyáš Korvín, boje do smrti Jiřího z Poděbrad 1471. V.t. křížové výpravy evropské.
