kánoe

kánoe [canoe, angl.< indiánské jaz.], též hov. kánoj - 1. lehký indiánský člun poháněný pádlem; dřevěná kostra je potažena kůží nebo kůrou. Užíval se v Sev. a Stř. Americe; 2. sport. člun používaný v kanoistice. Rozlišují se k. turistické (pův. dřevěné žebrové konstrukce potažené plátnem, později konstrukce skořepinové, z plastů; délka kolem 5 m, šířka 85-90 cm, průměrná hloubka 35 cm, váha 30-50 kg; vícemístná tur. k. je ve stejném provedení delší) a k. závodní (labilnější, lehčí, umožňující větší rychlost než k. tur.; stavěné pro rychlostní závody jednotlivců či dvojic) zahrnující lodě pro a) rychlostní závody na hladké vodě; b) slalom na divoké vodě; c) sjezd na divoké vodě. Konstrukce jednotlivých typů závodních k. odpovídá způsobu jejich použití; slalomové k. mají pro zvýšení ovladatelnosti a stability širší, ploché, prohnuté dno. Sjezdové k. mají pro zvýšení rychlosti a lepšího směrového vedení dno úzké, rovné, často opatřené kýlem. V severských státech jsou rozšířeny tzv. kánoe plachetní (jezerní), opatřené všemi náležitostmi plachetních člunů.