jazykový znak
jazykový znak, funkční vztah mezi označujícím a označovaným. Zpravidla mezi výrazovým jaz. prostředkem a významovým, obsahovým prostředkem. Znakový vztah bývá chápán jako jaz. jednotka, jaz. prostředek. Rozlišují se znaky jednoduché, elementární a komplexní. U komplexního jaz. znaku má charakter označujícího znak nižšího stupně složitosti (dialektika výrazu a významu). Povahu j. z. mají např. fonémy, morfémy, slovní druhy, gramatické kategorie, větné vzorce.
