inverze obecně
inverze [lat.] 1. mat. a) i. v permutaci (k1, k2,. . . .,kn) čísel 1, 2, . . ., n - dvojice (ki, kj), pro kterou i < j, ale ki > kj V.t. permutace; b) i. kruhová, zobrazení v rovině, které je určeno kružnicí se středem S a poloměrem r a které každému bodu X = S přiřadí bod X' na polopřímce SX, pro který součin vzdáleností SX a SX' je r2. V i. odpovídají kružnicím a přímkám opět kružnice nebo přímky (ne nutně přímce přímka); 2. výpočetní tech. doplněk do základu soustavy zmenšeného o jedničku. Užívá se hl. v dvojkové soustavě, kde se provádí záměnou nuly za jedničku a naopak; 3. met. vrstva se vzestupem teploty vzduchu s výškou místo obvyklého poklesu. I. se vyskytují jak v mezní vrstvě, tak i ve volné atmosféře a silně omezují výstupní pohyby a promíchávání vzduchu. Jsou velmi nepříznivým jevem z hlediska čistoty ovzduší. V.t. inverze klimatu; 4. fot. způsob zpracování fot. materiálu přímo v pozitivní obraz. Spočívá v tom, že z vyvolaného negativního obrazu se odstraní rozpuštěné stříbro a zbývající halogenid stříbra se znovu osvětlí bílým světlem; potom se vyvolá a ustálí. I. má četné výhody: rychlost zpracování, úsporu materiálu s dokonalým využitím jeho citlivosti a rozlišovací schopnosti; používá se zejm. při zpracování úzkých filmů a barevných diapozitivů; 5. chem. změna optické aktivity org. sloučenin v průběhu chem. reakce, např. kyselou hydrolýzou sacharosy vznikne D(+) glukosa a D(-)fruktosa za současné změny směru otáčení roviny polarizovaného světla prošlého roztokem cukru; 6. genet. i. chromozómová, oddělení, převrácení o 180° a následné znovuzabudování některé z vnítřních (interkalárních) oblastí chromozómu; jeden z typů mutačního poškození chromozómů. V.t. mutace. I. je příčinou vzniku obráceného pořadí genů na chromozómu. Pericentrická i. zahrnuje oblast centromery, v heterozygotním stavu brání synapsi homologických chromozómů a zabraňuje tak rekombinaci genů procesem crossing-overu. Paracentrická i. oblast centromery nezahrnuje. I. jsou významným mutačním zdrojem evoluční variability organismů; 7. ekol. dlouhodobá změna klimatických a půdních činitelů dané oblasti, projevující se přesunem nebo záměnou jednotlivých vegetačních stupňů, např. stupeň doubrav položený normálně pod stupněm bučin se ocitne nad bučinami nebo druhy patřící do alpínského stupně se vyskytují na dně chladných údolí; 8. logika přeměna daného soudu spočívající v nahrazení subjektu i predikátu jejich negacemi. Výsledný soud nazýváme inverzním nebo inverzí daného soudu. I. není obecně log. operací, protože z pravdivého soudu můžeme získat nepravdivý. V.t. transformace soudu; 9. psychol. a) součást procesu zrakového vnímání, při kterém dochází ke vzniku geometrických optických klamů (Schröderovy schody). Podstatou je zaměření (centrace) subjektu na určité body obrazce, a to buď podle tvarových faktorů (pův. strukturalistický výklad gestaltismu), nebo podle tzv. vstřícné aktivity (A. N. Leonťjev) na bázi fyziol. mechanismů; b) společná podstata jedné ze skupin pohlavních úchylek (invertované sexuální deviace, inverzní typ), charakterizovaná sklony k sexuálním projevům opačného pohlaví (homosexualita, transvestitismus); 10. jaz. a liter. anastrofa - převrácený slovosled; nepravidelný pořádek slov nebo vět, např. z důvodů rytmických nebo při vzrušené řeči; 11. hud. převrat intervalu, akordu nebo melodie; a) i. intervalu, zvýšení spodního tónu o oktávu nebo snížení horního tónu o oktávu; b) i. akordu, zvýšení zákl. tónu o oktávu nebo snížení nejvyššího tónu o oktávu; c) i. melodie, přeměna všech jejích intervalů v intervaly směrově opačné. - I. může být přísná (přesně zachovává všechny intervaly modelu) a volná (v převratu zachovává pouze směr postupu modelu). Je důležitým způsobem práce zvl. ve všech imitačních formách (ricercar, fuga, kánon).
