indická kinematografie
indická kinematografie, začínala prvním veř. představením 1896. První stálé kino otevřeno v Bombaji 1907. První hraný film Harisčandrá natočil 1913 D. G. Phalke (1870-1944). Produkce se zač.20.let začala rozvíjet také v Madrásu a v Paňdžábu; zač.30.let vznikly velké film. společnosti v Bombaji, Kohapuru a Kalkatě. Do konce války vzrostla produkce komerčních filmů včetně animovaných až na 300 ročně. Po vzniku Indické republiky stoupla produkce až na 714 hraných filmů (1979), přičemž se vedle pohádek, hist. filmů a melodramů se zpěvy a tanci začala prosazovat také díla real. a sociálně krit. Filmy se natáčejí ve všech 16 státně uznaných jazycích v Bombaji, Kérale, Madrásu, Hajdarábádu, Kalkatě, Bengalúru, Asamu, Ahmadabádu. K význ. tvůrcům patří vedle S. Ráje také A. Abbás (*1914, Děti země , Na dlažbě velkoměsta , Příběh čtyř měst ) a B. Roj (Dva akry země , Buddha ). Z mladších je to R. Kápúr ( Tulák . Pod rouškou noci , Bobby ), Mrinal Sen (*1923, Přijímací pohovor . Partyzán . Venkovský príběh , Parašuram - muž se sekyrou . Hledání hladomoru ), Sjam Benegal (*1943, Sémě . Pokojný , Stloukání másla . Zivotní role , Věk strojů ) či Mani Kaul (*1942, Denní chléb , Den před měsícem dešťů , Nerozhodnost ) a další.
