hranice obecně
hranice 1. a) narovnaná hromada, zpravidla dříví; b) předěl, rozhraní, mez, nejnižší a nejvyšší bod, míra něčeho 2. zeměpis rozmezí dvou oblastí v přírodě, osídlení, hosp., krajině, pozemkové držbě, územní správě i mezi dvěma státy. H. přír. a hosp. oblasti jsou užší nebo širší přechodné zóny (h. zonální), h. pozemkové, adm. a státní jsou čárové. V.t. hranice státní.