hřeben obecně
hřeben, 1. náčiní k česání vlasů; pomocné nářadí ke sběru lesních plodin, např. borůvek; 2. u středověkých bran, které nebyly opatřeny padacím mostem, spouštěcí dřevěná nebo železná mříž. H. se spouštěl v kamenných drážkách nejčastěji ve vysokém slepém oblouku na vnější líci věže; 3. geografie zákl. povrchový tvar v podobě ležícího trojbokého hranolu, denudačního pův., omezený dvěma různě příkrými rovnými nebo konkávními svahy. Zvl. druhem h. je kuesta; 4. zeměd. kožní útvar na hlavě divoce žijícího kura bankivského a kura domácího vytvořený zdvojeninou kůže. Je důležitým rozlišovacím plemenným znakem; 5. stav. h. střechy, horní vodorovný průnik dvou ploch střechy.
