ghetto
ghetto [hebrejsky ghet - odloučení] - 1. všeobecně žid. část města; ghetta se vytvářela od starověku po začlenění Palestiny do řím. říše; 2. ve středověké Evropě žid. m. čtvrť, řídící se vlastním právem a obvykle oddělená od ostatního m. hradbami; termín užíván od 16.st. podle názvu g. v Benátkách. Ghetta byla rušena v období osvícenského absolutismu a za burž. revolucí; 3. nacisty organizované místo nuceného pobytu židů; tato ghetta byla určena k postupné likvidaci žid. obyvatelstva.
