germánské výtvarné umění
germánské výtvarné umění, nejst. památky pocházejí z doby železné; keramika zdobená jednoduchými geom. motivy (tzv. jastorfská kultura). Na zač. n.l. dosahují Germáni vyšší úrovně dovednosti ve zpracování drahých kovů, oblíbené jsou techniky filigránu, granulace a přihrádková technika. Charakteristický je geom. ornament, přejatý od íránských národů Skytů a Sarmatů. Tento tzv. barevný styl byl v pol.6.st. nahrazen stylizovanými motivy zvířat, zvěrným stylem. V um. ztvárnění z této doby je patrná tendence k abstraktnímu pojetí, zdobnosti a kompozičnímu vyvážení. Od 7.st., pod vlivem ant. tradice a kř. umění, působícího z Východu, se objevují figurální mytické obrazy s Danielem a proroky na sponách, kováních a dalších předmětech um. řemesla. Archeol. výzkumy byla též odhalena zákl. dispozice staveb Germánů a jejich stav. technika. Jednalo se většinou o dlouhé halové domy s obytnými a hosp. částmi, zbudované ze silných klád, zpevněné pletivem a omítnuté hlínou.
