funkční autonomie
funkční autonomie, psychol . termín formulovaný v oblasti psychol. motivace poprvé R. S. Woodworthem a upravený G. W. Allportem pro vyjádření povahy hybných mechanismů lidského chování. Podle teorie f. a. může vyšší potřeba nabýt nezávislosti na nižších potřebách, a tak působit proti jejich převaze. Podle této teorie je motivace chování dospělých nezávislá na primární motivaci zjištěné u dětí a vyšších živočichů. Svým dosahem popírá teorie f. a. jak behaviorismus, tak koncepce hlubinné psychologie.
