francouzská kinematografie
francouzská kinematografie, film. historie začala ve Francii 28. 12. 1896, kdy se konalo první veř. promítání krátkých snímků bratří Lumièrů. Zatímco jejich filmy měly převážně dokumentární charakter, G. Méliès svými fantastickými filmy položil základ filmu hranému. Před l.svět. válkou a během ní byly populární filmy výrobny Pathé, zejm. frašky M. Lindera, a firmy Gaumont, kde vznikl i slavný seriál Fantomas . Ve 20.letech se řada filmařů dala cestou experimentů a avantgardních filmů (L. Delluc, G. Dulacová, M. L'Herbier, J. Epstein, R. Clair, A. Gance, L. Bunuel). 30.léta byla pro f. k. neobyčejně plodná. K význ. osobnostem patřili J. Vigo, J. Feyder a R. Clair, jenž obohatil f. k. o nový žánr hud. komedie. V 2.pol. 30.let výrazný přínos znamenají díla J. Renoira, J. Duviviera a M. Carného, představitele tzv. poetického real. Slibný vývoj přerušila 2.světová válka (J. Renoir, R. Clair, J. Duvivier, J. Feyder emigrovali), během níž se tvůrci často uchylovali k fantastickým a hist. tématům; ani první poválečná léta, jež znamenala dočasný návrat k tradicím, nepřinesla výrazné úspěchy. Ty se dostavily teprve koncem 50.let s díly tzv. nové vlny, představované většinou bývalými kritiky časopisu Cahiers du cinéma (F. Truffault, J.-L. Godard, C. Chabrol) nebo dokumentaristy (A. Resnais, A. Vardová, *1928). Paralelně s nimi tvořil i L. Buňuel, který se počátkem šedesátých let vrátil do Francie, výrazný komik J. Tati, originální R. Bresson. Se stoupající produkcí (dnes asi 200 filmů ročně) se objevila řada režisérů, tvořících základ f. k. (G. Lelouch, L. Malle, J. Demy, E. Rohmer, Y. Boisset) a herců, kteří dosáhli mez. úspěchu (J. Gabin, M. Morganová, Bourville, Fernandel, J. Moreauová, (J.-P. Belmondo, A. Delon, A. Girardotová, C. Deneuveová, P. Noiret).
