frézování
frézování, obrábění rovinných ploch, drážek, tvarových ploch, zubů kol a závitů několikabřitým nástrojem frézou. Fréza koná hl. otáčivý řezný pohyb, obrobek koná posuvný pohyb do záběru. F. je výkonnější než hoblování a obrážení, a proto tyto způsoby obrábění stále častěji nahrazuje. Válcové f., prováděné válcovými, kotoučovými nebo stopkovými frézami, je nesousledné (protisměrné), pohybuje-li se obrobek proti pohybu břítů, nebo sousledné, je-li směr posuvu obrobku a smysl pohybu břitu nástroje souhlasný. Nejrozšířenější je f. čelní rovinných ploch čelními frézami. Lze použít nástroj většího průměru, který zajišťuje větší výkon, tužší upnutí nástroje a klidnější řez, protože pracuje vždy několik zubů současně. Tvarové plochy se frézují tvarovými frézami nebo soustavou fréz válcových a čelních. Pro hromadnou výrobu je vhodné plynulé f., při němž se obrobky upnuté na otáčivém stole na čelní ploše bubnu kruhově posouvají do záběru a postupují z výchozí polohy od hrubovacího až k dokončovacímu nástroji. Kopírovací f. se používá při obrábění složitých tvarů, kde by použití tvarové frézky nebylo hospodárné. F. dřeva zahrnuje veškeré obrábění ploch otáčejícími se nástroji. F. rovinných ploch se nesprávně nazývá hoblování.
