finské výtvarné umění
finské výtvarné umění, od 13.st. se rozvíjelo paralelně se švédským a sev. něm. um. (hrad Viborg, halový dóm v Turku). Reformace 16.st. se orientovala na domácí tradici a niz. um. (zámek v Turku). V 18.st. se prosazoval rus. klasicismus a od 19.st. se rozvíjelo národní historizující umění (Gallén-Kallela), též monumentální plastika (Aaltonen) a secesní arch. (Eliel Saarinen). Ve 20.st. dosahuje mimořádného význ. arch. (A. Aalto, Eero Saarinen), jsou řešeny problémy tvorby životního prostředí (výstavba přír. m.), sociálních a sociologických funkcí arch.; charakteristické je užití tradičních materiálů (granit, dřevo); mal. a soch. rozvíjí avantgardní směry (kinetismus, konceptuální um., pop-art, hyperrealismus). Od 70.let sílí tendence oživovat nár. kult. tradice a řešit spol. a sociální problémy; vedoucími obory je graf. a design charakterizovaný funkčností, jasností konstrukčních principů a vlivem přír. forem (stroje, nábytek, svítidla, sklo, textil, nádobí).
