finská revoluce 1918
finská revoluce 1918, dělnická revoluce - rev. vystoupení finských pracujících, vedených soc.dem. levicí, v době vzestupné rev. vlny po vítězství VŘSR, v lednu-květnu 1918. Vypukla krátce po vyhlášení samostatnosti Finska (prosinec 1917) v noci na 28. 1. 1918, kdy finské Rudé gardy obsadily v odpověď na teroristické provokace kontrarev. sil vládní budovy a banky v Helsinkách. V následujících dnech ovládly celý jih Finska, zatímco střed a sever země zůstaly pod kontrolou kontrarev. milic, organizovaných gen. Mannerheimem. 28. 1. byla v Helsinkách ustavena rev. vláda - rada lid. zplnomocněnců (v čele s K. Mannerem, J. Sirolou a O. Kuusinenem), jež prohlásila rolnické pachtýře za vlastníky najaté velkostatkářské půdy (31. 1.), převzala kontrolu bank a posléze zestátnila podniky majitelů, kteří uprchli. 23. 2. byl zveřejněn návrh ústavy, prohlašující Finsko republikou, v níž veškerá moc patří lidu. 1. 3. pak byla uzavřena smlouva o přátelství mezi Finskou social. děl. rep. a RSFSR. - Finská buržoazie, reprezentovaná vládou P. Evinda ze Svinhufvudu, vyvolala v zemi obč. válku a zač. března 1918 požádala Německé císařství o voj. intervenci. Zač. dubna 1918 se ve Finsku vylodil něm. expediční sbor, s jehož pomocí byla f. r. 1918 potlačena (poslední oddíly Rudých gard kapitulovaly 5. 5. 1918; část přešla na sov. území), přičemž byl rozpoután bílý teror, jemuž padlo za oběť asi 8 tis. lidí. - Ve Finsku se postupně stabilizoval burž. režim s protisov. zahr. polit. orientací. Zkušenosti f. r. 1918 vedly pak představitele finského rev. děl. hnutí k zal. KS Finska v srpnu 1918.
