feudalismus
feudalismus [lat.], označení převládajícího výrobního způsobu. Přechod od ant. výr. způsobu k feudalismu se v Evropě uskutečňoval jednak na základě "syntézy" pozdně ant. společenských vztahů, prostoupených již feud. prvky (kolonát) s rodově kmenovými společenskými vztahy "barbarů" usazujících se na území západořím. říše a jednak bez této syntézy (v sev., stř. a vých. Evropě). Zatímco v prvním případě postačilo, aby feudálové převzali většinou osobně nesvobodné bezprostřední výrobce (otroky, kolony) pracující na latifundiích a učinili z nich feudální poddané odvádějící feudální rentu, ve druhém případě si musela třída feudálů podmanit osobně svobodné příslušníky kmenů. K tomu neměli jednotliví feudálové dosti sil, proto se ve většině případů stal prostředníkem stát, který nejenom provedl toto podmanění, nýbrž se také stal kolektivním orgánem vládnoucí třídy zajišťujícím vybírání feud. renty a její distribuci mezi jednotlivé feudály. Teprve během času přecházela půda i lidé do vlastnictví jednotlivých feudálů. F. jako každá spol.ekon. formace je charakterizován určitým specifickým výr. způsobem se specifickou ekon. strukturou. Pro feudální výrobní způsob je určující monopolní vlastnictví základního výrobního prostředku - půdy - třídou feudálů, propůjčovaného do držby bezprostředním výrobcům - poddaným záměnou za odvádění feud. renty. Podmínkou realizace feud. renty je panování feudála nad poddaným (částečné vlastnictví jeho osoby), které umožňuje feudálovi uplatnit mimoekon. přinucení při odebírání části nadproduktu od poddaného (tj. výsledku výrobní činnosti, jenž přesahuje produkt nutný pro zachování existence výrobce) jakožto feudální renty.
