existencialistická sociologie
existencialistická sociologie, směr uvnitř tzv. human. nebo interpretativní sociol., který se snaží vypracovat obecnou teorii sociální existence. Vychází z existencialistické fenomenologie, zejm. M. Merleau-Pontyho, zčásti ze sociol. podnětů Sartrových. Jejím nejvýzn. reprezentantem je E. Tiryakian. Vyvíjí se spíše jako součást existencialistické filoz. než jako samostatný sociol. směr. Ontologickým východiskem e. s. je tzv. subj. realismus, to jest prožívání, zakoušení a interpretace sociální existence individuem. Klíčovými problémy jsou tzv. mezní situace (nemoc, utrpení, smrt, úzkost atd.), zákl. pojmy alienace, starost, autenticita, horizont, vina atd. E. s. nemá vlastní metodologii a formálně je vyjadřována spíše esejisticky a beletristicky.
