epos
epos [řec.], rozměrná epická veršovaná skladba volné kompozice s pomalým tokem děje a zálibou v epizodách, zobrazující s vypravěčskou objektivitou zpravidla války a hrdinské činy. Prototypem je starověký e. hrdinský, založený na bájesloví a mající neznámého, popř. mytického původce (sumerský Epos o Gilgamešovi, antický a řec. e. Ilias a Odyssea, indické e. Mahábhárata a Rámájana). Jeho přímým pokračováním je hrdinský e. středověký (špan. Píseň o Cidovi, fr. Píseň o Rolandovi, něm. Píseň o Nibelunzích, rus. byliny, jihoslovanské junácké písně). Původní lid. či národní e. je napodobován e. umělým, jehož básníci již žijí v odlišném světě, než jaký chtějí vyobrazit, a odstup od lid. prostředí jsou nuceni překonat studiem folklóru (Vergilius: Aeneis, H. W. Longfellow: Píseň o Hiawatě, E. Lönnrot: Kalevala, J. Holý: Svatopluk). E. dvorský či rytířský podává s oblibou na cizích látkách tendenční obraz života vysoké šlechty 12. a 13.st. (cyklus Chrétiena de Troyes, Alexandreis). Epos duchovní vychází z náb. námětů a idejí (Dante: Božská komedie, J. Milton: Ztracený ráj). E. romantický, zvaný též poéma nebo bás. povídka, vnáší do e. fantastické, emocionální, reflexívní a ironické prvky (J. G. Byron: Don Juan, K. H. Mácha: Máj ). E. idylický zobrazuje poklidný, idealizovaný venkovský život (Vergilius: Zpěvy pastýřské, J. W. Goethe: Heřman a Dorota, A. Mickiewicz: Pan Tadeáš, S. Čech: Ve stínu lípy). E. komický či heroikomický se zakládá na kontrastním míšení vznešeného s malicherným (řec.: Žabomyší vojna, A. Tassoni: Uloupené vědro, Ch. Boileau: Pulpit, A. Pope: Uloupená kadeř, I. Krasicki: Vojna mnichů a Myšeida, S. Hněvkovský: Děvín). V širším pojetí se k e. řadí i některé útvary bezfabulové - e. didaktický (Hesiodos: Práce a dni, Vergilius: Zpěvy rolnické), e. popisný (M. M. Z. Polák: Vznešenost přírody) a e. filozofický (Lucretius: O přírodě, Ch. Boileau: Umění básnické). V novověké liter. význam e. poklesl, zvl. s rozvojem románu, kde vznikají epopeje, podávající mnohovrstevný vývojový obraz dané epochy i s význ. událostmi a množstvím postav (L. N. Tolstoj: Vojna a mír, M. A. Šolochov: Tichý Don).
