eocén
eocén [řec.], stř. oddělení paleogénu (st. třetihor), vkládané mezi paleocén a oligocén, zavedené 1833. Pův. zahrnoval celý paleogén. E. se člení odspodu na ypres (podstupně ilerd a cuis), lutet, barton a priabon. Nástup nummulitů je kladen na bázi tohoto oddělení.
