druhy literární
druhy literární, označení pro zákl. členění um. literatury na tři specifické oblasti: lyríku, epiku a drama; je vedeno jednak hledisky poetiky (strukturní zvláštnosti jaz. organizace vzhledem k předmětu zobrazení), jednak hledisky estetickými, postihujícími hl. principy um. vztahu a vyjádření skutečnosti (princip lyrický, epický, dramatický). Vedle tohoto klas. členění se v novější době uplatňuje též členění podle jaz. formy na poezii, prózu a drama (řeč vázaná, řeč nevázaná, dialog). První pokus o dělení liter. se připisuje Aristotelovi, který specifikuje zákl. způsoby nápodoby v tragédii a v eposu; na tuto tradici navazuje klasicismus, ale vlastní teorie d. l. se datuje zejm. iniciativou J. W. Goetha, který vymezuje d. l. na základě vztahu tvůrčího subjektu ke skutečnosti: subjektivnost se připisuje lyrice, objektivnost epice a syntéza obou dramatice. Druhou zákl. linii reprezentují badatelé opírající se o formální příznaky (v Rusku např. N. A. Dobroljubov, v Německu J. Petersen). Praktickým výsledkem je tzv. triadická definice jednotlivých d. l., spočívající v tom, že každý ze tří d. l. je vymezen nepřítomností charakteristického znaku, který naopak mají společné ostatní dva druhy: např. lyrika se svou nesyžetovostí liší od syžetové epiky a dramatu.
