držba

držba, stav, kdy někdo (držitel) fakticky ovládá věc a nakládá s ní jako se svou (na rozdíl od detence); d. má především vlastník věci. D. je oprávněná, jestliže držitel je v dobré víře, že mu věc náleží, jinak je neoprávněná (např. u zloděje); oprávněná d. je zákonem chráněná. V.t. vydržení.


zpět